Měli jsme příležitost se podívat na místní svatbu. Ve Rwandě mají svatby poměrně zajímavé. Věk na vdavky pro ženy je 21let, pro muže 24let ať už se nevěstě chce nebo ne. Nápadníka ale může odmítnout, když nemá co nabídnout. Nápadník by měl mít buď peníze, dům, nebo třeba krávu. Pak je zvykem představit dívku celé rodině, pak představí dívku u pastora a poté se to potvrdí oficiálně.
Svatba, na kterou jsme se dostali byla dost zajímavá, hned jsme byli vítáni a usazeni vedle rodiny.
Nevěsta s ženichem byli nejdříve v kostele a pak přijeli za námi. Ta naše se prý vdávat moc nechtěla. Byla celou dobu dost přešlá. Ale to je prý v pořádku. Těsně před svatbou se totiž sejde rodina ženicha a nevěsta a vtloukají jí klíny do hlavy.
„Teď už budeš muset jen plodit děti, starat se o manžela..“ a na ně to hodně dopadne, takže z poloviny jsou u obřadu dost nešťastní.
U nás byla strana nevěsty, naproti strana ženicha a z boku přátelé. Celkem na 500 lidí. Vlastně šlo jen o hostinu, přípitek, dávání darů (svatebčani dotančili k nevěstě s ženichem a předali), formální představení rodičů, dva songy, fotky a byl za 2h konec.
Zaujalo mě, že jako svatební dar dostali motyku a rýč. Prý to symbolizuje, že se nemaj flákat. Ale před 40 lety prý měli trávit novomanželé 3 měsíce doma a lidi jim nosili jídlo a až pak mohli pracovat. Teď se doba změnila.
Nakonec jsme přespali u bratra ženicha doma