JÍME KAKTUS, NÁRODNÍ PARK, JEN SI NÁS SEŽERTE A OKOUKEJTE

Vyrážíme do města a po cestě vidíme odbočku na národní park. Sice nemáme peníze na vstup, ale říkáme si, že to zkusíme stejně. Po červené prašné cestě jdeme pěkně dlouho a protože hlad, zkoušíme jíst něco, co je podobný opuncii. Vzhledem k tomu, že kaktusy se neradi nechávají sníst, ještě hodinu vybíráme z rukou trní. Ale ta chuť stála za to
Těsně před vstupem do parku si stopujeme angličany a ty nás provezou vstupní branou. Jsme uvnitř u zvířátek. Pro placení se musí jet ještě 3km. Juuu, zebryyyy! u vstupu zkoušíme domluvit dobrovolničení, či jinou formu splacení vstupu ale paní manažerka je neoblomná. Tak se aspoň zdravíme s opičkama, co tu probíhají. Zkoušíme se teda vrátit pěšky ke vstupu a procházíme kolem značky „beware of the lion“. Po chvíli nás dojede zaměstnanec a že jestli jsme se zbláznili, že tu jsou lvi, bizoni, hadi a nosorožci. Že tu nemůžeme chodit bez auta. Tak nás odváží z parku.
Cestou zpět si sedáme do stínu. 5, 8, 16, 33..a najednou je kolem nás 41 místních. My sedíme a oni v kolečku čumí. Klasika. Tady prostě jsou lidi zvyklí celý den třeba stát u dopravní značky, čumět na bělocha, nebo stát u silnice.

Černoch A: Co jsi dneska dělal?
Černoch B: Stál jsem u značky..
Černoch A: U jaký?
Černoch B: (názorně ukáže)
Černoch A: Joo, u týhle? U tý se mi taky dobře stojí.

A tak stojí celá vesnice a kouká. A když se rozejdeme dál, jdou s náma. Teď už jen půlka vesnice..

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *