Musíš studovat. Musíš pracovat. Musíš si vzít hypotéku. Užívat si života můžeš až dostuduješ! Budu si užívat, až vydělam konečně nějaký peníze. Až budu mít víc času, konečně se budu bavit. Budu šťastný. Teď se musím soustředit na dokončení školy, na to, abych dostal přidáno, abych si našel lepší bydlení. Až bude dostudováno, našetřeno, až bude čas, peníze, ten správný člověk, až budu v důchodu, až až až…
Život ale nečeká. Jde dál. Máme vyměřenej nějakej čas. Někdo míň, někdo víc. Kouzlo je v tom, že nikdy nikdo neví kolik ho vlastně má. Blbý je, že už tu třeba za rok nebudete. Nebo já. Možná ani jeden z nás. To mi ty prachy/ titul budou docela k prdu. Hej práce je důležitá, pomáhá se nám zařadit do společnosti, ty šťastnější z nás se můžou prací i realizovat a prodávat sami sebe a svoje hodnoty. Jen mam pocit, že si někteří lidé myslí, že jsou na zemi, aby vydělávali a mohli si dovolit žít svý sny (dovolený, auta, baráky). Minimálně se podle toho chovají. Ale co když konečně odjedete v tom skvělym fáru na tu peckovou dovču… a ono nic. Už u konce dovolený zas ten hroznej pocit, že se musíte vrátit do práce, která vás třeba ani nebaví.
Nemůžeme úplně přesně ovlivnit, kdy umřeme nebo kdy se nám podělá zdraví natolik, že nebudeme moct už pomalu nic.. ale můžeme si vybrat jak prožijeme každej jednotlivej den, co prožijeme, kým se necháme inspirovat, co uděláme pro to, aby byl tenhle svět lepší, nebo co uděláme pro ostatní, co si sami dopřejeme. S čím někomu pomůžeme, komu ukážeme, že nám na nich záleží. Jestli jsme žili naplno a využili toho, co nám svět nabízí a šli do věcí naplno. Myslím, že by se každej měl opřít do toho, co ho nejvíc baví..a časem zjistí, že si tím dokáže i vydělávat. Když do toho půjde naplno.
Co takhle pár úsměvů navíc pro lidi, který potkáváte na ulici? Vzít místo tý známý cesty z tramvaje domů okliku? Sednout si do neznámý vinotéky a prostě si začít povídat s člověkem, který je vám sympatický? Co si nabarvit vlasy na nějakou šílenou barvu? Vymalovat byt nějakou crazy barvou? Zeptat se té pokladní, ke které chodíte každý den, jak se dnes měla? Zavolat té osobě ve vaší rodině, s kterou už moc mluvit nechcete a dát ještě jednu šanci? Koupit člověku v řadě za vámi kafe a začít konverzaci? Konečně si koupit tu kytaru a zkusit se naučit tu vaší milovanou táborovou písničku. Zkusit si konečně poprvý to stopování o kterym tady Ginger pořád píše.
Tancujte s divnolidma! Nikdy není příliš pozdě.. Love! Klidně napište, když něco zkusíte! Jsem tu pro Vás
Sledujte mě a moje cesty na Facebooku a Instagramu