50 dní v Japonsku
Země, do které jsem se neskutečně těšila a zažila ty nej časy. Byla to země, od který mi lidi slibovali, že se tam nebude dát stopovat, že ubytko bude problém sehnat a nikdo nebude umět anglicky.
Nakonec jsem v Japonsku pobyla asi 50 dní a vůbec se mi odtama nechtělo. První týden jsem zůstávala s místníma a podnikala různé výlety v přímořské oblasti. Potkala jsem herce, s kterým jsme za největšího lijáku vylezli na střechu, byla jsem u menšího tajfunu, vyzkoušela Yakisobu a různá jiná jídla. Japonsko mě jídlem neskutečně překvapilo, má asi nejlepší a nejkvalitnější jídlo, co jsem kdy kde z celého světa jedla. Zkusila jsem si místní metro a jen zůstala zírat na to, jak jim fungují záchody. Kolik různých funkcí a hejblátek a hmm, zajímavých trysek to tam mají. Hned v prvních dnech jsem šla dobrovolničit do místní školy, kde jsem studentům pomáhala s angličtinou a pomáhala s výukou oblékání yukaty.
Další 4 týdny jsem se usadila v Ósace v jednom hostýlku, kde jsem vyměnila svoji výpomoc za přespání. Plánovala jsem tam dobrovolničit 3 týdny, ale vytvořila se tam tak úžasná parta lidí, že jsem se rozhodla si to ještě o týden prodloužit. Společně jsme si pomáhali s prací, chodili na výlety, jezdili stopovat, chodili téměř každej den na party s roboty nebo draky, hráli hry, koukali na Netflix a oni mi pomáhali s plněním výzev.
Dostala jsem výzvu jít dělat dumpster diving, obléknout se jako Japonský teenager, kvůli čemu jsem si i obarvila vlasy na růžovo, zkusila jsem Purikuru, čepovala jsem pivko v místní hospodě, procházeli jsme se v dragonball kimonu po obchodu, zašla si s nima zazpívat na karaoke písničku Pokémon v japonštině, vařila celý den v japonské restauraci, koupila si „hračku“ v automatu pro dospělé, byli jsme se podívat v typickém japonském red light districtu a hentai obchodě, no a taky se o mě krásně starali, když jsem chytla bacila, co mě tam málem pokosil a nakonec mě z toho dostaly jen antibiotika.
Byl čas vyrazit dál, a tak jsem se vydala do Nara parku, který je známý přátelskýma srnkama a jelínky. Tam jsme si ustlali a běhali mezi nima v noci nahatí a ráno nám stan obléhalo celé stádo.
Stopem jsem vyrazila do Tokya a tam omrkla místní Maid Café, kde servírují paní v krásných nevinných oblečcích uklízeček to nejvíc kawaii jídlo, co vás může napadnout. Další den jsem si vyzkoušela lekci bojových umění jak se stát samurajem. Z Tokya jsem si to střihla šinkanzenem do Fox village, kde jsem si se zatajeným dechem pohladila lištičku.
Japonsko bylo sice trochu dražší, než ostatní Asijské země, ale díky dobrovolničení, autostopu, Couchsurfingu a kupování jídla ze samošky se to nakonec dalo. Navíc jsem si i v Osace našla pár jednorázových studentů na AJ konverzaci.
Je to jedna z mála zemí, kde si umím představit dlouhodobě žít. Super pohodový lidi, co mají podobný smýšlení jak my, krásná příroda, všude bezpečno, boží jídlo a přitom kultura, z který si máme určitě co vzít. ‚Za mě 9 cestovatelských hvězdiček z deseti! 
Krásná místa jihovýchodní Asie - Singapur, Malajsie a Myanmar
Rozhodla jsem se pro vás sepsat seznam krásných míst z mých cest,…
Nejkrásnější výlet za vodopády v národním parku jižního Laosu
Jedno z nejkrásnějších míst, co jsem za dlouhou dobu navštívila, byl…